Aneta Krejčíková, známá česká herečka a maminka dvou dětí, se rozhodla promluvit o svých psychických problémech. V otevřeném rozhovoru se svěřila s tím, jak ji každodenní shon, tlak na výkon a nerealizované ambice dohnaly až ke kolapsu na tramvajové zastávce. Co přesně herečku srazilo na kolena a jak se vypořádává s náročnými chvílemi, se dočtete v následujícím článku.
Nervy jí praskly v dopravní špičce
Anetu Krejčíkovou dohnal běžný den k nečekanému psychickému zhroucení. Stalo se to zcela obyčejně – na rušné zastávce Vltavská, kde se jí nepodařilo nastoupit do přeplněné tramvaje. Situace, kterou by jiný přecházel mávnutím ruky, v ní spustila lavinu emocí. Sama přiznává, že jí bylo do pláče a měla chuť utéct do přírody, daleko od městského shonu. V podcastu Mámy sobě otevřeně popsala: „Měla jsem asi před třemi dny narozeniny a ten den jsem prožila mentální kolaps. Na Vltavské jsem se nedostala do tramvaje, protože tam bylo moc lidí. A mně se chtělo řvát a brečet. Říkala jsem si, že nechci žít ve městě, že chci na louku a do lesa.“
Kolotoč povinností ji semlel
Za jejím zhroucením nestály jen přeplněné spoje, ale především každodenní spěch, který herečka musí zvládat. Pobyt ve školce, zkoušky v divadle, kroužky, domácnost a výchova dětí – to vše tvoří neúprosný kolotoč. Sama přiznala, že se nedokáže zastavit, a právě to ji psychicky ničí. „Tím, jak žiju v neustálém spěchu, do školy, do školky, na zkoušku, zase do školky, na kroužky, do divadla, tak se nezastavím,“ pokračovala ve své výpovědi. Tento životní styl jí už několikrát podlomil nohy.
Přiznala dvě hluboké deprese
Krejčíková se navíc nebojí mluvit o svých depresích, které se u ní objevily během období, kdy byla doma s dětmi. Otevřeně přiznala: „Během doby, co jsem ‚doma s dětma‘, jsem měla větší depku dvakrát.“ Jednou ji zasáhlo zklamání z neuskutečněné hlavní role v muzikálu, která měla být jejím návratem na scénu. Přišla si tehdy zbytečná, nepotřebná a stará. Jednalo se o večer plný beznaděje, který si dodnes pamatuje.
Neuskutečněná role byla tvrdou ranou
Neuskutečněná role, do které herečka vkládala velké naděje, ji tvrdě zasáhla. Věřila, že se jí podaří vrátit ve velkém stylu, ale projekt se neuskutečnil. „První, to když jsem se dozvěděla, že velká hlavní role v připravovaným muzikálu u nás v divadle, kterou jsem brala jako velkej comeback, se neuskuteční. Přišla jsem si stará a k ničemu – jeden večer,“ popsala bez příkras. Tato zkušenost v ní zanechala pocit selhání a hluboké prázdnoty.
Pocit méněcennosti přišel nečekaně
Druhý moment, kdy ji přepadla deprese, byl při čtení známé ankety „30 pod 30“ časopisu Forbes. Přestože jí bylo čerstvě přes třicet, nahlédla do seznamu úspěšných mladých lidí a propadla pocitu méněcennosti. „Pocit méněcennosti trval asi 40 minut, pak jsem asi musela jít mejt nádobí, přebalovat, mazlit, dělat velblouda, večeři…, zkrátka dělat maminku,“ popsala s nadhledem. I tak ale přiznává, že ji podobné situace rozhodí a zasáhnou hlouběji, než by čekala.
Mateřství jí dává i bere
Mateřství vnímá Krejčíková jako krásné, ale zároveň velmi náročné. Své děti miluje, ale přiznává, že kvůli nim musí často odsunout sebe samu na vedlejší kolej. Střídají se v ní momenty naplnění i vyčerpání. Přesto se s tím snaží popasovat po svém a nerezignovat. O svém vnitřním boji mluví s upřímností, která rezonuje s mnoha ženami v podobné životní fázi.
Touha po klidu a zdraví
V závěru svého vyprávění se Krejčíková dotkla podstaty celého svého rozpoložení – potřeby najít klid, zpomalit a být zdravá. „Občas asi chceme víc. Víc od sebe, od ostatních, pro sebe i pro ostatní. A pak přijde nemoc a ta tě hodí zpátky k tomu, co je důležitý, a chceš jediný – BEJT ZDRAVEJ,“ dodala. Její slova působí jako zpověď ženy, která se snaží najít rovnováhu v náročném životním období.
Upřímnost, která inspiruje
Krejčíková svým otevřeným přístupem inspirovala mnoho žen, které zažívají podobné pocity, ale nemají odvahu o nich mluvit. Její výpověď ukazuje, že i slavné osobnosti bojují s nejistotami, depresemi a tlakem okolí. Otevřenost, s jakou mluví o své duševní nepohodě, může být pro mnohé cennou podporou a připomenutím, že v tom nejsou samy.
Zdroj: Ahaonline.cz
