Zpěvačka Helena Zeťová, která tragicky odešla na konci loňského roku, nebyla dlouho sama. Dojemná zpráva o úmrtí jejího milovaného psa Samíka dojala fanoušky i širokou veřejnost. V následujících odstavcích se dozvíte, co tento silný příběh vypovídá o neuvěřitelném poutu mezi člověkem a zvířetem, a jak moc byla Zeťová oddaná svým čtyřnohým přátelům nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Nečekané loučení
Není to tak dávno, co českou hudební scénou otřásla zpráva o náhlé smrti Heleny Zeťové, která si během života získala tisíce fanoušků svým hlasem i lidskostí. V momentě, kdy se mnozí snažili vyrovnat s jejím odchodem, zasáhla je další rána. Její pes Samík, který jí byl po mnoho let věrným společníkem, se rozhodl následovat svou paničku do psího nebe. Jeho smrt potvrdil manažer zesnulé zpěvačky.
Poslední okamžiky
„Jeho srdíčko dotlouklo dnes kolem jedenácté hodiny dopolední v přítomnosti lidí, kteří ho milovali. Dožil se krásných sedmnácti let,“ oznámil zpěvaččin manažer na sociálních sítích. Věta, která v sobě nese obrovskou bolest i něhu, vyvolala vlnu emocí mezi příznivci a blízkými přáteli. Samík odešel klidně a důstojně, obklopen těmi, kteří mu byli po celý život věrní stejně jako on jim.
Dojemné spojení
Zeťová byla známá svou láskou ke zvířatům. Její vztah k Samíkovi byl výjimečný, a tak není překvapením, že odešel jen pár měsíců po ní. „Milí fanoušci, Samík se rozhodl vydat za svou paničkou, už se spolu opět mazlí a vyvádějí skopičiny,“ napsal Tomáš Kopecký, její dlouholetý manažer. Jejich opětovné „shledání“ ve věčnosti dojalo i ty, kdo Zeťovou osobně neznali.
Psi jako životní láska
Helena Zeťová se nikdy netajila tím, že psi hráli v jejím životě zásadní roli. „Psi pro mě znamenají opravdu moc, nemám děti, a tak to jsou moje lásky,“ řekla kdysi v rozhovoru pro Novinky. Její slova tehdy vyzněla jako běžné vyjádření lásky k domácím mazlíčkům, dnes však nabývají mnohem hlubšího významu.
Pomoc až do konce
Kromě péče o vlastního psa se Zeťová věnovala také opuštěným zvířatům. V Řecku, kde dlouhodobě žila, pomáhala toulavým pejskům, nosila jim vodu, krmivo a když bylo potřeba, zajišťovala jim i veterinární péči. „Řeším tam kromě mých i spoustu dalších pejsků. Dávám jim vodu i jídlo, někdy nalezence odnesu na veterinu. Je fajn, když jim lidé pomáhají, ať už krmením, hračkami nebo penězi,“ sdílela své zkušenosti.
Srdce, které milovalo
Její nezištná pomoc a hluboký soucit se zvířaty nebyly jen pózou pro veřejnost. Zeťová skutečně žila pro své psy, a právě tento vztah se stal jedním z nejvýraznějších rysů její osobnosti. Její oddanost nezanikla ani po smrti – Samík, její věrný parťák, se rozhodl jít za ní. Ať už tomu věříme nebo ne, takový odchod nemůže být jen náhodou.
Symbol věrnosti
Smrt Samíka se stala symbolickým završením příběhu ženy, která milovala naplno. Přestože už mezi námi Zeťová není, její odkaz přežívá nejen v hudbě, ale i ve vzpomínkách těch, kterým pomohla. Zůstává po ní památka plná citu, laskavosti a pravé oddanosti.
Navždy spolu
Závěrečný obraz Heleny Zeťové a jejího Samíka, jak opět bok po boku běží po nebeské louce, zůstane v srdcích mnoha lidí navždy. Jejich pouto bylo silnější než smrt a jejich příběh připomíná, jak hluboká může být láska mezi člověkem a zvířetem. Možná právě v tom spočívá ta nejčistší forma lásky – bez podmínek, beze slov, navždy.
Zdroj: Ahaonline.cz
