Životní příběh Pavlíny Pořízkové je plný dramatických zvratů a emočně vypjatých momentů. Jako dítě byla nucena čelit těžké realitě, když ji rodiče opustili a musela vyrůstat pouze s prarodiči. Tato traumatická zkušenost hluboce poznamenala její vztah s matkou a zanechala nesmazatelné stopy v její duši. Až po dlouhých letech se Pavlíně a její matce podařilo překonat minulost a navázat nové pouto.
Dětsví
Dětství Pavlíny Pořízkové bylo poznamenáno dramatickými událostmi roku 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy vtrhla do Československa. V této neklidné době se její rodiče rozhodli opustit zemi a odejít do exilu ve Švédsku. Malá Pavlína však zůstala svěřená do péče prarodičů. „Měla mě v devatenácti, opustila mě o tři roky později. Nevědomky – utíkala komunismu a ve dvaadvaceti letech nechápala následky. Znovu se objevila v mém životě až o další tři roky později.“
Boj o spojení rodiny
Ačkoliv rodiče Pavlíny opakovaně žádali československé úřady o povolení pro její vycestování za nimi, jejich snaha byla marná. Československá vláda nereagovala na apely rodičů, ani na intervence Červeného kříže či Výboru pro lidská práva OSN. Rodiče dokonce nechali svůj případ široce medializovat ve švédském tisku, ale to také nepomohlo.
Zoufalý pokus unesení
Situace se stala neúnosnou, a tak se Pavlínina matka v roce 1971 odhodlala k riskantnímu kroku – vrátila se do Československa s falešným pasem a pokusila se dceru unést. Byla však odhalena a zadržena Státní bezpečností.
Milost a propuštění
K všeobecnému překvapení Pavlínina matka za své činy odsouzena. Ze zdravotních důvodů byla propuštěna na svobodu a později jí byla udělena prezidentská milost. Rodina se mohla opět sjednotit, i když stále pod bedlivým dohledem Státní bezpečnosti.
Mezinárodní tlak a konečné shledání
Teprve pod silným mezinárodním politickým tlakem, především ze strany švédského politika Olofa Palmeho, umožnila komunistická vláda v roce 1974 rodině Pořízkových kompletní opětovné shledání.
View this post on Instagram
Dlouho očekávaná omluva
Až po sedmdesáti dvou letech se Pavlínina matka konečně odvážila omluvit své dceři. Přiznala, že „měla to udělat lépe“ a že si Pavlína „zasloužila něco lepšího„. Pro Pavlínu to byl „ten nejstatečnější okamžik„, jaký kdy zažila – matka se zbavila své ochranné zbroje a převzala zodpovědnost za své chyby. Tato upřímná omluva umožnila Pavlíně a její matce spojit se na zcela nové úrovni. Jak sama Pavlína říká, bylo to, „jako kdybych po půlstoletí dostala klíč od dveří, před kterými jsem stála a marně na ně klepala„. Nyní mohly začít znovu.
Fyzická podoba a silné pouto
Kromě citového pouta sdílejí Pavlína a její matka i výraznou fyzickou podobu. Tato skutečnost jen umocňuje jejich silné rodinné vazby, které se po letech napjatosti a odcizení podařilo obnovit.
Pavlína a její partner
Pavlína Pořízková dnes žije šťastně po boku svého partnera. Společně si užívají radostných chvil a tvoří novou rodinu, která Pavlíně poskytuje zázemí a oporu.
