Petra Jungmanová vdova po Vladimíru Dlouhém, prožila v posledních letech mnohé. Po úmrtí svého manžela, které přišlo v červnu 2010, se ocitla v obtížné situaci. Její dvojčata, Jan a Jiří, byla tehdy ještě malá, a tak se Petra snažila nejen vychovávat děti, ale i vyrovnat se se ztrátou.
Nový začátek po těžkých časech
Po smrti Vladimíra Dlouhého se Petra ocitla v situaci, kdy musela najít způsob, jak se postavit na vlastní nohy. Byla to pro ni doba plná emocí. Snažila se udržet rodinu pohromadě a zároveň se vyrovnat s bolestí. „Snažila jsem se to zvládnout, ustát to a jít dál,“ vzpomíná na těžké chvíle. Vdovství a výchova dětí bez otce nebyla jednoduchá kombinace, ale Petra se nevzdávala.
V období smutku si uvědomila, že láska, i když ztracená, by neměla být zapomenuta. „Věděla jsem, že něco skončilo, ale pořád jsem to jako ženská nevzdala. Těšila jsem se na to, že něco přijde. Ale muselo to uzrát – a zrálo to dlouho,“ říká s nadějí. Věnovala se plně svým synům, kteří byli její oporou, ale zároveň si uvědomovala, že by chtěla znovu zažít lásku.
Kluci jako dohazovači
Zajímavým zvratem v jejím životě bylo, že právě její synové se stali jakýmsi mostem k novému partnerovi. „To prostě byl Mirek tatínek, ale pak mi ho kluci našli,“ prozradila. Jan a Jiří se přihlásili do florbalového kroužku, a tím se spojili s Láďou, učitelem základní školy, který se brzy stal součástí jejich rodiny.
Petra vzpomíná na to, jak se kluci snažili, aby ji seznámili s Láďou. „Bylo krásný, že to bylo skrze kluky. Přihlásili se na florbalový kroužek, aniž bych to věděla,“ říká s úsměvem. Tento plán se ukázal jako velmi úspěšný a přivedl do jejich života nového muže. Ten se stal nejen partnerem, ale i vzorem pro její syny.
Nový partner a přítel
Láďa, učitel matematiky a informatiky, se rychle stal oblíbeným nejen u Petry, ale i u jejích synů. „Láďa učí matiku a informatiku a vede florbalový kroužek, je strašně fér a děti ho mají rády,“ chválí ho Petra. Jejich vztah se postupně vyvíjel a Petra si uvědomila, že našla někoho, kdo jí rozumí a podporuje ji.
Petra se snažila být otevřená a upřímná nejen k sobě, ale i k synům. „Když bylo Jirkovi asi pět šest let, tak za mnou přišel a říkal mi: ‚Ty jsi ale neplakala, když tatínek umřel, viď?‘ To byla největší lekce, kterou mi dali,“ vzpomíná na okamžik, kdy si uvědomila, jak důležité je být autentický. Tím, že se snažila skrývat své city, učila i své děti, že emoce je třeba vyjadřovat.
Vztah s Láďou a rodinné štěstí
Jak čas ubíhal, vztah mezi Petrou a Láďou se prohluboval. Oba se vzájemně podporovali a sdíleli radosti i starosti. Kluci si na Láďu zvykli a brzy se stali jako rodina. Tato nová dynamika přinesla do jejich života pocit stability a štěstí.
Lekce z minulosti
Petra Jungmanová si uvědomila, že její minulost ji formovala a učila ji cenné lekce. Po ztrátě Vladimíra se snažila být silná a nezatěžovat syny svými emocemi. „Bylo těžké to ustát. Synům jsem říkala, že nesmíme smutnit a jedeme dál. Samozřejmě jsem potají brečela v koupelně,“ přiznává. Tato zkušenost ji naučila, že skrývání emocí není správné a že je důležité být otevřený.
Díky těmto lekcím se Petra stala silnější a schopnější čelit novým výzvám. „Už jsem to nikdy neudělala. Říkala jsem si, že když budu skrývat svoje city, tak to učím i je,“ říká. Tato nová perspektiva jí pomohla nejen v osobním životě, ale také v roli matky.
Zdroj: Blesk.cz
