Jiří Bartoška odešel v tichosti, přesně tak, jak si přál. Tato ikona českého herectví a dlouholetý prezident karlovarského filmového festivalu strávila své poslední chvíle v milovaném pražském bytě obklopena těmi nejbližšími. V následujících řádcích se dozvíte, proč byl pro něj tento byt tak výjimečný, jaká přání si přál splnit před smrtí a jak na jeho odchod reagoval i slavný herec z Hollywoodu. Příběh o odcházení s hrdostí a noblesou, který dojal nejen Česko, ale i svět.
Místo posledního odpočinku
Jiří Bartoška strávil své poslední chvíle v ikonickém bytě na pražské Maiselově ulici, který kdysi obýval i slavný Oldřich Nový. Právě na toto místo se Bartoška upnul a už před lety veřejně vyslovil přání, že chce ve stejném bytě i zemřít. „Doufám, že tady jednou i umřu,“ svěřil se kdysi deníku Blesk. Měl zde totiž nejen osobní vazby, ale i hluboký respekt k historii místa. Zmiňoval dokonce i skříň s několika klobouky po Kristiánovi, které v bytě zůstaly jako vzpomínka. V tomto domově, který mu byl vším, skutečně naposledy vydechl.
Péče a bolest zmírněná morfiem
V závěrečných dnech se o něj starali zdravotníci i jeho rodina. Pomoc nemocničního personálu byla neustálá, ale Bartoška zůstával doma. Podle informací deníku Blesk herec dostával silné dávky morfia, které mu měly ulevit od bolesti. Celý proces odcházení probíhal důstojně, jak si přál. Zůstával silný a klidný, navzdory vážnému zdravotnímu stavu. Nikdy si nepřál, aby ho někdo viděl v utrpení nebo fyzické slabosti. I v těch nejtěžších chvílích si zachoval svůj důstojný obraz veřejnosti.

Změna chování a signály nemoci
První náznaky zhoršujícího se zdravotního stavu bylo možné pozorovat už během březnového předávání Českých lvů. Bartoška zde vypadal unaveně a zesláble. Později se ukázalo, že si z této události pravděpodobně odnesl i koronavirus, který jeho už tak zraněné tělo ještě více oslabil. Přesto se snažil nedávat nic najevo a vyhýbal se jakýmkoliv veřejným výstupům. Vynechal i tiskovou konferenci k filmovému festivalu, což u takového milovníka kinematografie nebylo obvyklé.
Ztracený hlas filmového festivalu
Bartoška se letos vůbec neukázal na úvodním ceremoniálu karlovarského festivalu. Podle blízkého zdroje nechtěl, aby veřejnost viděla jeho tělesný úpadek. „Nebyl prostě už schopen někam se dostavit, natož pak někde vystoupit. Ani nechtěl, aby byla na veřejnosti vidět jeho slabost. Byl to silný mužský a obrovsky statečný,“ uvedl jeden z přátel pro deník Blesk. Jeho rozhodnutí vynechat festival se setkalo s pochopením – každý, kdo ho znal, věděl, jak silně lpěl na obrazu muže, který nepadne na kolena.

Smutek za oceánem
Zpráva o smrti Jiřího Bartošky se rychle rozšířila i za hranice. Významné kulturní magazíny jako The Hollywood Reporter nebo Variety přinesly zprávu o jeho úmrtí jako o ztrátě evropské kulturní ikony. Jeho jméno zůstává navždy spojené s mezinárodním filmem a festivalovým děním, což připomněl i slavný herec Russell Crowe. Ten na sociální síti X uvedl: „Právě jsem se dozvěděl smutnou zprávu, že dnes zemřel legendární Jiří Bartoška. Měl jsem tu čest, že jsem z jeho rukou převzal cenu za mimořádný přínos světové kinematografii prezidenta filmového festivalu v Karlových Varech.“ Jeho slova byla jasným důkazem toho, že Bartoška zanechal nesmazatelnou stopu i ve světě.

Statečnost až do konce
Ani v těžké nemoci se Bartoška nevzdal svého charismatu a silné osobnosti. Odmítl lítost i veřejné projevy slabosti. I když mu tělo vypovídalo službu, duševně zůstával pevný. Jeho rozhodnutí odejít doma, bez pozornosti veřejnosti, ukázalo, jak si cenil soukromí a důstojnosti. V posledních týdnech života nechtěl, aby ho svět viděl zlomeného. Odevzdal se osudu se ctí a odvahou, jaká ho provázela celý život.
Nezapomenutelný odkaz
Jiří Bartoška zůstane navždy v srdcích diváků jako herec, ale i jako člověk, který dokázal kultivovat českou kulturu a přiblížit ji světu. Jeho vedení festivalu v Karlových Varech proměnilo tuto událost v mezinárodně uznávanou platformu pro filmové tvůrce. I po jeho smrti zůstává jeho odkaz živý – nejen v dílech, která natočil, ale i v hodnotách, které zastával. Odejít doma, se vzpomínkami a mezi svými – právě takový konec by si přál každý.

Dojemná rozlučka
Rodina Bartošky dodržela každé jeho přání. V klidu, bez pompéznosti, bez mediálního cirkusu, mu umožnila odejít tak, jak si přál. Byla to tichá rozlučka, ale o to silnější v emocích. Bartoška se rozloučil s tímto světem jako skutečný pán, s noblesou, která mu byla vlastní celý život. Jeho příběh je připomínkou, že i smrt může mít styl, pokud člověk odchází s grácií a důstojností.
Zdroj: Ahaonline.cz